(z kolekce Obleč příběh) Povídka o vině, tichu a odpuštění. O ženě, která se den za dnem učí pouštět minulost, dokud nepochopí, že někdy je odpuštění jediný způsob, jak zůstat naživu. Ranní ticho Ráno začíná šustěním papíru. Ne tím kancelářským, co křičí po pořádku, ale tím tichým, který si pamatuje doteky. Prsty ho znají líp než vlastní tvář. Každý záhyb má své místo – roh k rohu, křídlo k tělu a nakonec hrot k nebi. Voda pod oknem ještě nespí a dům na kopci dýchá ospalým ti