Bára Walterová Benešová

Babička Růžena seděla na plastové židli před domem, v županu uvázaném tak ledabyle, že sousedé radši koukali do země. V jedné ruce cigáro, v druhé sklenka vína. Bylo devět ráno. „Ráno bez kafe je jako večer bez vína – zbytečný,“ zabručela, popotáhla kouř a jedním prstem poklepala na okraj šálku. Kafe měla černé tak, že by v něm šlo barvit boty. V tu chvíli se z horního konce ulice ozval výkřik, který přebil i televizi za oknem. „Lidi! Někdo mi ukradl koláááč!“ ječela paní Vávrová tak, že se i...

Vilda. Jméno, které se u nás ve Storile už stalo pojmem. Chronicky otrávený puberťák, který má ve tváři neustále výraz: „Nadšení? Neznám. A ani nechci poznat.“ Jeho životní energie osciluje kolem úrovně vybité baterky a školní docházku považuje za formu společensky tolerovaného mučení. Přesto — nebo právě proto — si získal tisíce fanoušků. Vilda totiž říká nahlas to, co si spousta lidí jen myslí. Bez filtru, bez snahy se zavděčit, bez nutnosti působit mile. A tak vznikly Vildovy komiksy  —...

Vilda je chronicky otrávený puberťák, který má energie asi tolik jako mobil na jednom procentu. Svět ho unavuje, lidi ho rozčilují a školu považuje za životní trest. A právě díky tomu vznikají jeho komiksy — suché, cynické a až bolestně pravdivé.