Všechny příspěvky

„Když ti vezmou hlas, mluv tichou silou svých činů.“ PROLOG     Středa 2. října 2024, 4:30 Dřevo lavičky je ledové. Chlad se mu zaryje do svalů, až má pocit, že mu praskají kosti. Sedí strnule, neschopný pohybu a každý závan nočního vzduchu mu připomíná, že z těla už vyprchaly poslední zbytky tepla. Ale to nejhorší nepřichází zvenčí. Mráz mu stoupá z nitra – jako by někdo z jeho útrob vytáhl plamen života a nechal po sobě jen ticho a strach. Vzduch je vlhký a těžký. Voní po m

Existují knihy, které otevřete a víte, že vás čeká jen příjemně strávený večer. A pak jsou příběhy, které vás vtáhnou do hry — nebezpečné, promyšlené a napínavé až do posledního tahu. Stín šachovnice , první díl nové krimi série, patří přesně do té druhé kategorie. Krimi, která nezačne u mrtvoly, ale u šifry . A neřeší jen vraha — ale celý mechanismus moci, mlčení a dávné bolesti, které dokážou prorůst maloměstem jako kořeny starého stromu. 🕵️‍♀️ Když vražda není jen zločin…

Sofie je město plné kontrastů — historických ulic, ruchu velkoměsta a stínů, které se po setmění protahují přes celé bulváry. Právě sem autorka Barbora Walterová Benešová  zasadila děj svého zbrusu nového thrilleru Stíny Sofie . A rozhodně nejde o obyčejnou detektivku, která skončí rozpletením jedné záhady. Naopak — Stíny Sofie  jsou prvním dílem rozsáhlé série Kolonie GeMo , která spojuje moderní kriminalistiku, napínavou akci i mysteriózní prvky ukryté hluboko v minulosti.

„Nic není takové, jak se zdá na první pohled. Skryté tajemství každého objektu a každé osoby čeká, aby bylo odhaleno pouze těmi, kteří mají odvahu hledat dál než jen na povrchu."   Louisa May Alcott Giresun, Turecko Květen 2020 Moře naráželo do skalnatého pobřeží v pravidelném rytmu. Slunce se lámalo na hřebenech vln, jako by někoho lákalo na koupání a drink pod slunečníkem. Jenže tahle pláž byla prázdná. Žádní turisté, žádné stánky, žádná hudba. Jen vítr, odpadky a ticho. Na

Pokud by existovala soutěž o nejvýraznější osobnost českých domácností, Babička Růžena by vyhrála bez toho, aby se o to vůbec snažila. Stačí, aby se objevila na zápraží ve svém legendárním županu, natáčkách a chlupatých pantoflích – a svět kolem okamžitě zpozorní. Ne proto, že by chtěla dělat dojem. Ona totiž je  dojem. A zároveň výstraha. Růžena je chůze v podobě jednoho velkého „Tak tohle teda ne.“ Mluví nahlas, myslí nahlas a její pravda má sílu, která by probudila i souse

Babička Růžena seděla na plastové židli před domem, v županu uvázaném tak ledabyle, že sousedé radši koukali do země. V jedné ruce cigáro, v druhé sklenka vína. Bylo devět ráno. „Ráno bez kafe je jako večer bez vína – zbytečný,“ zabručela, popotáhla kouř a jedním prstem poklepala na okraj šálku. Kafe měla černé tak, že by v něm šlo barvit boty. V tu chvíli se z horního konce ulice ozval výkřik, který přebil i televizi za oknem. „Lidi! Někdo mi ukradl koláááč!“ ječela paní Váv

Vilda. Jméno, které se u nás ve Storile už stalo pojmem. Chronicky otrávený puberťák, který má ve tváři neustále výraz: „Nadšení? Neznám. A ani nechci poznat.“ Jeho životní energie osciluje kolem úrovně vybité baterky a školní docházku považuje za formu společensky tolerovaného mučení. Přesto — nebo právě proto — si získal tisíce fanoušků. Vilda totiž říká nahlas to, co si spousta lidí jen myslí. Bez filtru, bez snahy se zavděčit, bez nutnosti působit mile. A tak vznikly Vild

Vilda je chronicky otrávený puberťák, který má energie asi tolik jako mobil na jednom procentu. Svět ho unavuje, lidi ho rozčilují a školu považuje za životní trest. A právě díky tomu vznikají jeho komiksy — suché, cynické a až bolestně pravdivé.

(z kolekce Obleč příběh) Začni číst Pulzující město, postapokalyptický thriller o městě, které nezemřelo. Jen se skrylo pod vlastní kůží — a učí se mluvit. Nikdo už přesně nevěděl, kdy Neratovice zemřely. V protokolech se střídala čísla a zkratky, datum havárie se lišilo podle toho, koho se člověk zeptal. Jen samotné město by možná dokázalo ukázat na hodinu a minutu, kdy naposledy vydechlo. Kdy zhasla světla, rozbily se hodiny na nádraží a přestaly jezdit autobusy. Psal se ro

Tehdy, v době, kdy se bohové ještě procházeli po březích Nilu, se řeka toho rána leskla jako čepel — tichá, napjatá, jako by věděla, že dnes se rodí někdo, kdo jednou změní tvář celé říše. V ohbí řeky, v posvátném městě Vasetu, se ozval ostrý výkřik novorozeného dítěte. Královna Ahmose tiskla dceru k hrudi a i služebnice kolem ztichly: byla drobná, ale v jejích očích se zablesklo něco, co nepatří do pohledu novorozeněte.   „Hatšepsut,“ zašeptal faraon Thutmose I., když k ní p

A PAK SE ZŘÍTILO NEBE Nový katastrofický román o konci světa, který začíná zcela obyčejným dnem Jak by vypadal konec světa, kdyby se odehrál právě teď – mezi kávou v kanceláři, ranní dopravní špičkou a rodinným výletem na Koněpruských jeskyní? Nový román Barbory Walterové Benešové – A pak se zřítilo nebe , na tuto otázku odpovídá děsivě realisticky. ☄️ Zkáza přichází z nebe Na Zemi míří asteroid o průměru patnáct kilometrů – dvojče tělesa, které kdysi vyhubilo dinosaury.Podle

(z kolekce Obleč příběh) „Svět, v němž jsme žili včera, není tentýž svět, v němž žijeme dnes, nevyzpytatelně postupuje do nekonečna k svému cíli a my s ním.“ - Axel Munthe kapitola     10 měsíců před dopadem asteroidu – Praha, Česko Koordinační rada ministra dopravy pro kosmické aktivity Martin Valsa, ředitel odboru kosmických aktivit na ministerstvu dopravy, seděl v kanceláři už dlouho po zavírací době. Na stole se mu kupily složky, prázdné hrnky i rozpitý čaj, který dávno

Tato povídka vznikla jako součást humorné kolekce „Obleč příběh“, která propojuje svět komiksu a módy. Každý motiv na tričku, hrnku či tašce má svůj příběh – sarkastický, ironický a někdy až černě vtipný. Seznamte se s manželským párem Pytlíkových, jejichž život je směsicí cigaretového dýmu, instantní kávy, výbuchů v tlakovém hrnci a neustálého manželského přetlačování o poslední zbytek rozumu.   V sobotu ráno se byt Pytlíkových probudil jako každý jiný: na sporáku bublala ká

(z kolekce Obleč příběh) Povídka o vině, tichu a odpuštění. O ženě, která se den za dnem učí pouštět minulost, dokud nepochopí, že někdy je odpuštění jediný způsob, jak zůstat naživu. Ranní ticho Ráno začíná šustěním papíru. Ne tím kancelářským, co křičí po pořádku, ale tím tichým, který si pamatuje doteky. Prsty ho znají líp než vlastní tvář. Každý záhyb má své místo – roh k rohu, křídlo k tělu a nakonec hrot k nebi. Voda pod oknem ještě nespí a dům na kopci dýchá ospalým ti

Každé tričko začíná myšlenkou. A ta se dá nosit. Jsou věci, které si oblékáme jen kvůli pohodlí. A pak jsou ty, které si oblékáme, protože v nich něco cítíme . Storila.shop  věří, že oblečení může být víc než látka – může být vyprávěním . ✨ Co je OBLEČ PŘÍBĚH „Obleč příběh“ je autorská kolekce triček, která spojuje módu, literaturu a umění . Každý motiv vychází z původních ilustrací, obrazů nebo knižních příběhů, které ožívají i mimo stránky knih. Na každém tričku je QR kód ,

(z kolekce Obleč příběh) Začni číst první kapitoly postapokalyptického románu Poslední lovec netopýrů. Příběh z budoucnosti, kde noc má křídla a světlo má cenu života. "Dystopie, kde se přežívá místo žití. Chlapec hledá své místo mezi strachem z noci a tajemstvím netopýrů – a zjišťuje, že největší přízraky nosíme v sobě." PROLOG     V dáli se ozývalo hučení zapnutých generátorů, když Petr kráčel po široké temné chodbě vedoucí k jeho skromnému příbytku. Jeho mysl se točila kol

Rozálie vstává dřív než slunce. Ne proto, že by chtěla — ale protože čtyři budíky v podobě jejích dětí nikdy nezaspí. Kuchyně voní po kakau, chladných rohlících a pracím prášku. A ještě po něčem jiném. Po napětí, které se v bytě usadilo jako stín v koutě. „Mami, ty krvácíš?“ řekne nejmladší dcera, jako by mluvila o polití mlékem. Rozálie si rychle stáhne rukáv. „To nic, jen škrábanec.“ Není. Modřina se jí rozlévá pod kůží jako ztuhlý oceán. Na chodbě se sklánějí sousedky blíž

Někdy večer poznáte podle ticha. Ne podle toho obyčejného — tohle ticho je těžší. Sedne si vám na ramena, jako by čekalo, až si všimnete, že něco je špatně. Za zdí se ozýval dceřin smích. Ale ne ten běžný, roztěkaný, patnáctiletý. Tenhle byl… dutý. Plochý. „Nino?“ zavolala jsem. „Slyšíš mě?“ Ticho se na okamžik napjalo. Pak se ozvalo cvaknutí — vypnutý displej. Tak tiché, že ho člověk zaslechne jen tehdy, když už má strach. Poslední týdny byla jiná. Zavřená v pokoji, kapuce n

Vesmír se dnes prodává po kusech nábytku: slot na orbitě, okno slunečního svitu, přistávací pruh skrz bránu. Já to zprostředkuju. Oblek, úsměv, provize — šup a planeta Heliosu jménem Eirene-b je „čistá“ a moje dluhy mrtvé. Jenže data začala bít. Ne jako bouchnutí, ale jako pravidelný rytmus — tep planety. Zpomalím mapy tisíckrát, desetitisíckrát… a pod mraky se rozsvítí město. Pomalé jako geologie, ale živé až křečovitě. Helios chystá orbitální ohřev: než zákon stihne šeptnou

Jak přežít ve světě, kde je každý den bojem o jídlo, bezpečí a naději? Nový román Poslední lovec netopýrů  vás zavede do roku 2094, kdy se lidská civilizace hroutí pod tíhou totalitní moci, nedostatku a strachu. Hlavním hrdinou příběhu je chlapec Tony, který se rodí do společnosti přežívající v troskách staré elektrárny. Jeho otec patří k lovcům netopýrů – jedněm z mála, kteří dokáží zajistit maso pro své rodiny. Tony od dětství touží stát se jedním z nich, ale cesta k dospěl